V Ajmeru zjistujeme, ze ve WL jsme se posunuli z 160 na 98 misto. Bohuzel se cislo uz nezmenilo a tak nasedame do vlaku bez rezervace. Pres den sedime v pohode, ale v noci je to horsi. Madla ruzne posedava a ja lezim v ulicce. Ve vlaku a vubec v kazdem dopravnim prostredku plati, ze si ma clovek najit volne misto a sedet. Nejlepsi je se starat jen o sebe. Indove to maji docela promakane, obcas se pohadaji, ale vetsinou se bez problemu posklada libovolne mnozstvi lidi na jednu lavicku. Problem nastane, kdyz nekdo ukaze svoji slabost a zacne ostatnim uhybat nebo uvolnovat misto, to je pak s nim konec. No, Madla bude urcite vypravet sama. Na druhou stranu jakmile se Indii poskladaji, tak se chovaji k sobe slusne a treba v noci porad nekdo chodil ulickou, ale ani jednou na me nikdo neslapl.